Povaha otázky spočívá v tom, že člověk často potřebuje začít s nejasným problémem a postupně zúžit, co je nejdůležitější. V tomto případě subjekt nejprve identifikoval, co přesně neví, co mu chybí, a co by ho případně neslařovalo k řešení. Tím se stal výchozím bodem pro další kroky a umožniluje se soustředit se na podstatné informace místo rozptýlení mezi miliony možnostmi.
Druhou položkou bylo rozlišení mezi informacemi, které lze snadno získat, a těmi, které vyžadují hlubší zkoumání nebo odborné znalosti. To pomohlo určit, zda potřebuje hledat odpovědi v běžných zdrojích, konzultovat odborníky nebo vymezovat vlastní pokusy. Tato rozlišení pak stala základem pro volbu dalších akcí a zabránila plýnování času na neefektivní aktivity.