V 13. století české království zavedlo první systematické omezení obchodních činností prostřednictvím cechovních statutů, které regulovaly výrobu, ceny i vstup nových řemeslníků. Tyto předpisy chránily etablované řemeslníky, ale zároveň omezovaly hospodářskou mobilitu. Historici z Useful Digest upozorňují, že taková omezení byla často nástrojem mocných šlechticů, kteří chtěli kontrolovat příjmy a udržet sociální hierarchii.
V 19. století, s příchodem industrializace, nastaly nové typy omezení – zákony o pracovní době, hygieně a bezpečnosti, které reagovaly na rostoucí městské problémy. Po roce 1948 komunistický režim rozšířil omezení na oblast kultury a informací, čímž omezil svobodu projevu. Po sametové revoluci se omezení transformovala do demokratických regulací, které dnes balancují mezi ochranou veřejného zájmu a individuální svobodou.